Pokémon Go – tipy

Nynější prázdninová mánie jménem Pokémon Go je tu s námi v Česku už pár dní. Herní koncept má vskutku převratný, ale hlavně v menších městech a na venkově dříve či později hráči naráží na to, že v jejich okolí se rodí jedni a ti samí pokémoni. Z toho pramení dva zásadní problémy – zřejmě je nechytíte všechny a budete mít zpomalený růst XP, potažmo levelů. Nebo jsou hráči prostě líní a chtějí si zpříjemnit práci při cestě za trenérskou excelencí. Ať tak či onak, napíšu sem pár tipů, jak z téhle PokéKrize ven.

Vždy mějte vajíčka v inkubátorech

První tip je trochu pasivnější povahy, ač může vynášet rychle a snadno zatím neobjevené pokémony. Při hře jste nuceni chodit. Tak proč nechodit a do toho nemít vajíčka v inkubátoru? Hlavně vajíčka na 10 km vynáší velmi schopné, vzácné a často utíkavší pokémony. Inkubátory bohužel ignorují ujetou vzdálenost, pokud jedete autem nebo rychleji na kole.


pokémon go obsah vajíček

Koho jaké vajíčko skrývá? © AndroidPIT

Rychlé sbírání XP a rapidní zvyšování levelu

Asi nejrychlejší způsob je sbírat slabé pokémony, kterých je všude hodně a kteří nevyžadují příliš mnoho cukrátek (Candies) pro vývoj (Evolution) v silnějšího pokémona. Ve spojení se šťastným vajíčkem (Lucky Egg), které se ve vašem inventáři začne objevovat od levelu 9, lze přísun XP dokonce zdvojnásobit!

Všichni jistě víte, že odprodáním (Transfer) pokémona získáte jednu Candy. Toho jde využít a v případě, že máte hodně zástupců od jednoho druhu pokémona, lze chytře odprodat právě tolik zástupců, aby šlo udělat co nejvíce Evolutions. Proč Evolutions? Protože XP. Každá Evolution totiž vynese 500 XP bez zaplého Lucky Eggu, případně 1 000 XP se zaplým Lucky Eggem (upřímně řečeno nemá cenu tyto fígle provádět bez něj).

To už je trochu vyšší dívčí na hráče, kteří si chtějí při hraní odpočinout a nikoliv řešit šílené rovnice. Naštěstí tu existuje šikovný nástroj jménem PidgeyCalc (pidgeycalc.com). PidgeyCalc najde pro každého pokémona právě ten nejlepší poměr mezi počtem Transfers a počtem Evolutions, případně vám poradí, zda Lucky Egg neproplýtváte za příliš málo XP.

Když poctivě sbíráte, a všechny přebytečné pokémony odprodáte před použitím Lucky Eggu, není problém během jeho platnosti (30 minut reálného času) naexpit třeba i 50 000 XP.

Pomalejší sbírání XP

Vytipujte si pěknou trasu (kolečko), která povede okolo PokéStopů ve vašem okolí. Ideální počet PokéStopů v jedné trase je nad dvacet. Trasu neustále obcházejte dokola. Nezapomínejte na trase otevírat PokéStopy a sbírat z nich předměty (50 XP za každý PokéStop). Na trase téměř určitě budete narážet na pokémony (100-150 XP za známého pokémona, 600-650 XP za neznámého) – ti vám vydělají dalších pár XP. Pokud narazíte po cestě na lurku (Lure Module, dočasně láká pokémony k PokéStopu), postůjte a časem za vámi pokémoni přijdou.


pokémon go lure moduly lurky

Lure Moduly jsou u pokéstopů obsypaných růžovými lístečky


pokémon go rychlé XP

Moje trasa (4,3 km) pro inspiraci. PokéStopy jsou vyznačeny červeně.

Jděte si jen pro ty, které skutečně chcete

Update 31.7.16: Niantic opravil zranitelnost, ze které PokéVision těžil. Proto je prozatím PokéVision nefunkční.

Máte vysoký level, spoustu pokémonů v kapse a jdete lovit ty, co vám ještě chybí. Není horšího momentu, než když si uvědomíte, že jste promarnili celé odpoledne venku a pochytali jste samé pokémony, které už máte. Ještě k tomu s malým CP. Jedním z cílů hry je přece i Gotta catch em all. Jak na to? Lze si pomoct skvělým nástrojem od šikovných hackerů jménem PokéVision (pokevision.com).

A co že to umí? Odkrýt, kde se pokémoni nachází v okolí Vámi zadaného bodu na mapě. U každého pokémona PokéVision zobrazí i čas, po jaký je konkrétní pokémon na daném místě dostupný.


pokévision pokémon go pokémoni na mapě

…dokonce tam ti pokémoni skutečně jsou 🙂

Druhý semestr na FIT ČVUT

Po mém prvním zkouškovém na FITu jsem na dva týdny vypl a užíval si volna a bujarých oslav. Mimo to jsme také dostali po zkouškovém volnou ruku při tvorbě našich rozvrhů – do tvorby rozvrhu se pouštělo postupně, podle prospěchu – ti lepší si mohli vybrat hodiny v rozvrhu dříve. Rozvrh se mi povedl, vyšel jen na tři dny v týdnu:

Screenshot_8

I když rozvrh vypadá tak idylicky, samotný druhý semestr jako takový byl pro mě ještě obtížnější než ten první – hlavně kvůli tomu, že jsem už neměl náskok ze střední. Předměty byly všehovšudy čtyři, ale dokázaly si hlavně v pozdějších fázích semestru vzít veškerý čas mimo rozvrh. Předměty níže budu opět řadit od nejlehčích k nejtěžším.

Tělesná výchova 2

Ta samá písnička jako minulý semestr, jen jsem si (hlavně kvůli rozvrhu) vybral jiný sport – bowling, který se konal ve značně marginálním čase ve středu ráno. Musela se za něj už platit nemalá částka – hlavně kvůli zapůjčení vybavení. Vyučující se snažili naučit nás bowling od základů, což beru jako plus. Zápočet byl za účast na hodinách, ale tentokrát už vyučující hlídal absence – takže nebylo moc šancí, jak si zpříjemnit středeční ráno delším spánkem.

Databázové systémy

Předmět, který uvádí studenty do problematiky databázových systémů. Učivo v předmětu pokrývalo široké spektrum témat okolo databází, ale nikdy se nezabíhalo do přílišných detailů. Předmět mi zlepšil dovednosti v jazyku SQL na velmi slušnou úroveň. Mimo jazyk SQL jsme se také naučili navrhovat databáze jako takové – zadání z reálného světa už dokážeme přetavit na tabulky a vztahy mezi nimi a následně vše nadatlit v SQL do databázového serveru. Mimo hlavní náplně (návrhů databází a SQL) jsme se ještě věnovali transakcím, základním úkonům údržby databází po chybách a úvodu do technologií, které zapouzdřují používání databáze (ORM v Javě, Ruby On Rails, …).

Společně s tímto předmětem mě také čekala moje první semestrální práce – v podstatě jsme měli možnost zkusit si SQL a návrhy databází v praxi. Kdo by se chtěl podívat, tady je na webu.

Předmět byl velmi lehký. Ač byl přednášející velmi fajn chlapík, moc jsem na přednášky ani cvičení nechodil a učivo jsem si probíral formou samostudia. Semestrálce jsem věnoval jeden víkend poctivého studia SQL (dá se stihnout i za kratší dobu, ale pak toho člověk moc nepochytí). Zkouška byla velmi, velmi jednoduchá. Za A.

Struktura a architektura počítačů

Takové těžší Číslicové a analogové obvody, které jsme potkali v prvním semestru. Po studentech se už něco oproti předchozímu semestru chce. Učivo předmětu je velmi zajímavé, ale pro moje potřeby nepodstatné – svojí formou ale leckoho, kdo váhá, co bude studovat, přitáhne k oboru hardwařiny. Přednášky pojednávaly o tom, z čeho se skládá počítač a jak to v něm vlastně funguje – od tranzistorů přes obvody až po samotný počítač jako celek. Na cvičeních jsme si osahali v první polovině semestru návrhy digitálních obvodů formou práce s FPGA a v druhé polovině semestru jsme byli potrápeni programováním v AVR assembleru.

Lehký předmět, který mě i bavil tím, že obsahoval zajímavá témata. Programování v assembleru mi nadělalo trochu vrásky na čele, ale časem mi padlo do ruky. Díky dobrým studijním výsledkům mi byla odpuštěna zkouška a získal jsem rovnou A. Nutno ale dodat, že pro odpuštění zkoušky je potřeba trochu „zamakat“. Co bych ale pro delší prázdniny neudělal, že.

Lineární algebra

Další z matematik na FITu. V první polovině semestru jsme se naučili pořádně řešit lineární rovnice, osahali jsme si matice, zjistili jsme, co to je vlastně vektor a naučili jsme se základní hantýrku lineární algebry. Zbytek semestru jsme využívali lineární rovnice k řešení nejrůznějších úloh – kódování informací, lineární zobrazení a geometrii s vektory.

Předmět nebyl úplně triviální – bylo potřeba hodně se snažit. Pravidelné testy v semestru šlo zvládat relativně dobře s trochou víkendového nasazení. Zkouška byla obtížná a moc se mi nepovedla, ale zvládl jsem ji na první pokus. Za D.

Programování a algoritmizace 2

Největší masakr semestru. V předchozí části tohoto předmětu v prvním semestru jsme se všichni naučili C a základní techniky programování. Teď jsme pokročili na vyšší level – objekty, C++ a datové kolekce (vektory, mapy, množiny, …).

Co bylo na tomto předmětu opravdu největší hardcore masakr, byl Progtest (velmi přísný automat, který klasifikuje a testuje programy od studentů), který nám dávkoval každý týden dvě úlohy na aktuální učivo (v PA1 byla jedna úloha týdně). Nakonec se mi podařilo v Progtestích úlohách dobojovat tak, abych nemusel na zápočtu moc dřít.

afmxkgb_-_imgur
Test náhodnými daty na Progtestu…

Mimo šestitýdenního boje s Progtestem se psal na konci semestru zápočtový test, který určoval, kdo může jít obhajovat semestrální práci.

Za semestrální práci jsme dostali úkol napsat program na zadané téma v rozsahu 1000 – 3000 řádků v C++. Já jsem dostal program pro formátování a validaci zdrojových kódů v C/C++, napsal jsem ho na 2500 řádků. Téma se mi nezamlouvalo. Chtěl jsem nějakou hru, ale ve výsledku jsem za něj byl rád, protože nevyžadovalo samostudium oproti ostatním tématům (FTP klienti, …). Práci mi trvalo navrhnout, slušně napsat a zdokumentovat za 4 dny. Teprve až v této fázi prváku se mi začalo C a C++ líbit.

Předmět byl těžký hlavně kvůli úlohám v Progtestu. Zápočtový test byl lehký a samotná ústní zkouška s obhajobou semestrální práce byla na celém předmětu to nejlehčí. Díky skvělé semestrální práci a dobré ústní zkoušce jsem si ještě přilepšil známku z původního D na C.

První semestr na FIT ČVUT

Když jsem rok zpátky volil, na kterou vysokou školu se vydám, volba padla, jak jinak, ihned na čistě IT školy – FIT ČVUT v Praze a FIT VUT v Brně. Po úspěšném absolvování SCIO testů z praktických důvodů (hlavně vzdálenost od bydliště – do Prahy hodinu vs. do Brna 5 hodin) padla konečná volba na FIT ČVUT v Praze. Brněnský FIT však, nutno dodat, také měl něco do sebe a Brno samotné je opravdu krásné město bezpochyby plné skvělých lidí a spousty tramvají 🙂 . Před nástupem jsem měl pochybnosti: Jak je to obtížné? Jak to lze zvládnout? Bude mě to bavit? Naplní to mé očekávání…?

V rychlosti ke konceptu výuky na FITu: drtivá většina předmětů je vyučována ve formě přednášek ve spojení se cvičeními (skupina cca. 25 až 50 lidí, učitelé („cvičící“) mají bližší kontakt se studenty a vysvětlují praktické aspekty předmětu). Některé předměty mají místo cvičení proseminář (nebo může proseminář doplňovat cvičení), což je „přednáška“ vysvětlující praktické aspekty předmětu.

Ve zkratce uvedu pár osobních zkušeností o předmětech, které se v prvním semestru na FITu vyučují. Předměty jsou seřazeny od nejlehčích po nejtěžší.

Tělesná výchova

Každý, kdo chce mít z FITu bakaláře, musí mít odchozené dva semestry povinného tělocviku. Nabídka sportů je však na ČVUT obrovská, obsahuje i sporty, o kterých by běžný smrtelník nikdy neřekl, že mezi sporty patří – např. Geocaching. Můj výběr nakonec padl na plavání; jeho provozování bohužel požíralo hodně času, jelikož bazén pro výuku byl umístěn až v areálu ČZU – dobrou půlhodinu cesty MHD ze Strahova. Vyučující byl ovšem pohodář, a tak zápočet dostali i lenoši, co se na hodinách objevovali jen sporadicky. U některých jiných mentorů toto údajně ovšem pravidlem nebývá.

Číslicové a analogové obvody

Předmět je, jak již jeho název napovídá, o úvodu do elektrotechniky. „Fyzika je už i na FITu, OMG…“, byla má první reakce na fakt, že se v prvním semestru bude studovat právě nudná fyzika. Ovšem opak byl pravdou. Předmět byl opravdu velmi výtečně a srozumitelně odpřednášen zábavnou a legendární dvojicí přednášejících, které si žádný prvák rozhodně nesmí nechat ujít. Cvičící, který mi byl přidělen, byl pohodář.

Předmět se zaměřoval na převážně praktické aspekty okolo elektrotechniky a zhruba do poloviny semestru v podstatě velmi chytlavě shrnoval to, co nám na gymnáziích učitelé fyziky marně a bezvýsledně tloukli do hlav. První konfrontace s předmětem nás seznámila s programem Wolfram Mathematica, který byl naším pomocníkem při všech testech až do konce semestru. Bylo super, že při testech bylo povoleno používat jakékoliv zdroje kromě souseda vedle nás.

Látka nebyla zvláště ke konci semestru úplně triviální; i přes jednoduchost předmětu bylo potřeba koncentrovat se.

5475176_700b

Předmět hodnotím jako lehký – v pozdějších fázích semestru trochu přituhovalo, ovšem nic nezvladatelného. Zkouška mi nakonec byla odpuštěna díky dobrým výsledkům z testů psaných v průběhu semestru. Nakonec za A.

Právo a informatika

První z plejády humanitně založených předmětů na FITu. V tomto předmětu jsou vyučována zákoutí práva, ke kterým by mohl každý „ajťák“ běžně přičichnout. O přednáškách zjistíte, jak vyzrát na provozovatele e-shopů, jak založit společnost a hlavně kterých zločinů jste se v minulosti dopustili (to se budete divit, co tam všechno je 😀 ). Na předmětu je super, že ho uvádí výborný přednášející, který prezentuje právo na praktických příkladech a který řeší aktuální kauzy (Kazma a Jim Carrey, roztahovačky na Facebooku, zcizení domény banky Sberbank společností „Sběr Baňk s.r.o.“ a další). I když byly všechny paralelky přednášek v pátek odpoledne, rozhodně stálo za to nejet domů a přednášku tohoto předmětu si poslechnout.

Příprava na zkoušku byla jen o namemorování látky z výcucu velikosti 15 stránek A4, která mi zabrala jedno odpoledne.

Předmět byl lehký a v průběhu semestru se nepsaly žádné písemky. Zkouška byla jednoduchá a opět v ní byly úkoly spíše praktického rázu. O chlup za B.

Programování v shellu 1

Neoficiálně označováno jako „Peklo v shellu 1“, záhy se dozvíte proč…

V podstatě se jedná o pokročilé základy práce s UNIXovými systémy v příkazovém řádku a drobný úvod do architektury operačních systémů. Já jsem již měl drobný náskok; Linux jsme měli již dříve v domácnosti a sem tam bylo potřeba něco opravit přes příkazovku. Přednášející byl skvělý – při přednáškách vše ukazoval v praxi a obtížnější pasáže vysvětloval chytrými diagramy na tabuli, ale leckteří kolegové měli s jeho výkladem problém, že je prý příliš náročný. Za cvičící jsme dostali ostřílené profesionály, kteří neváhali pomoct s problémy a opakovali s námi před písemkami látku (což se na VŠ a ani an FITu jen tak nevidí).

Kamenem úrazu v tomto předmětu je nemožnost opravy testů – jak to člověk napsal, tak to bylo. A hotovo. Dále také fakt, že se testy odevzdávaly pomocí systému „Progtest“, což je automatizovaný kontrolovač vašich prací, který do programů nasází všechny možné i nemožné vstupy, což často vede k jejich pádu na nějaké prkotině, která vám zůstane zatejena. Toto snažení je samozřejmě ohodnoceno celými 0 body. Utíká vám čas. Hledejte chybu. S blížícím se koncem testu už jen zbývají oči pro pláč. S tím spojenou kuriozitou tohoto předmětu je i fakt, že i přes svoje určení pro první semestr probíhá i běh předmětu v letním semestru (pro většinu lidí druhý semestr) kvůli velkému množství odpadlíků.

I přes náskok jsem ze začátku podcenil první test a měl ho za 0 bodů. Pak jsem se vzchopil a předmět jsem bral jako reálnou hrozbu a věnoval mu docela podstatnou část volného času.

Nevím, jak jsem to vzhledem k letošní průchodnosti předmětu rovné 23 procentům dokázal, ale nakonec jsem odešel se známkou B. S tak krásnou známkou byla ovšem spojena i značná nechuť k dalšímu studiu UNIXových systémů. Správce sítě ze mě tedy určitě nebude 😀 .

Základy matematické analýzy

Klasický kalkulus probíraný snad na všech technických školách – posloupnosti, řady, limity, derivace, integrály a jejich uplatnění. Co víc dodat.

Přednášející byl oddaný odborník na dané téma; z přednášek jsem si vždy něco odnesl. Je super, že vyučující tohoto předmětu jsou přítomni na Facebooku a pomáhají tam studentům s jejich problémy. Jako cvičící jsme dostali nejspíš začínající čerstvou bakalářku z Jaderky – vše vysvětlila skvěle a odpovídala i na hloupé dotazy.

Na předmětu mi přišlo sympatické, že byly občas zmíněny i v programování prakticky využitelné matematické algoritmy. Díky tomuto předmětu tudíž už vím, jak tenhle ďábělský kód v jazyku C funguje:

float Q_rsqrt( float number )
{
	long i;
	float x2, y;
	const float threehalfs = 1.5F;

	x2 = number * 0.5F;
	y  = number;
	i  = *(long*)&y;                            // evil floating point bit level hacking
	i  = 0x5f3759df - ( i >> 1 );               // what the fuck? 
	y  = *(float*)&i;
	y  = y * ( threehalfs - ( x2 * y * y ) );   // 1st iteration
//	y  = y * ( threehalfs - ( x2 * y * y ) );   // 2nd iteration, this can be removed

	return y;
}

Kód pro výpočet 1/√x z enginu hry Quake 3.

Jelikož mi tato část matematiky už na střední šla, největším problémem pro mě bylo absolvovat přechod ze středoškolského počítání na vysokoškolskou matematiku – bylo potřeba znát definice a věty, přemýšlet o nich a skutečně je použít/reprodukovat tak, jak znějí. Ve zkoušce totiž formulace definic hrály podstatnou roli. Ostatní, kdo nejsou v matematice kovaní nebo je nebaví nebo tuto část matematiky ze střední neznají, by rozhodně tento předmět neměli podcenit.

V semestru jsem nasbíral spoustu bodů – byl jsem snad v TOP 20 semestru. Ve zkoušce jsem už tak dobrý nebyl. Každopádně to body ze semestru uhrály na B.

Matematická logika

Tento předmět obsahuje tři stěžejní části – výrokovou logiku, predikátovou logiku a booleovu algebru. Přibližně polovina semestru se zabývá právě výrokovou logikou, která je lehká a jejíž základy všichni máme ze střední školy a někdo z Minecraftu 😀 . Ve druhé polovině semestru nastoupí zbytek, kde se sem tam objeví nějaké ty WTF momenty z důvodu až přílišné teoretičnosti látky při studiu.

Přednášející jsme dostali příjemnou; měla pomalé tempo výkladu, což bylo hlavně v pozdějších fázích semestru přínosné. Cvičící byla velmi vstřícná a srozumitelná. Nebyl tak problém se při hodinách zeptat na cokoliv a všechny WTF momenty tohoto předmětu tím zapudit.

Zkouška nebyla úplně triviální, ale na první pokus šla. Nakonec za C.

Programování a algoritmizace 1

Předmět vás naučí od lopaty programovat v jazyku C a jestli ho ještě nemáte, proškolí vás v programátorském uvažování. Proberou se nějaké z obecně známých algoritmů. Za přednášejícího jsem dostal ostříleného odborníka s velmi dlouhou praxí, který mimo znalostí předepsaných školou sem tam předal i vlastní zkušenosti z praxe, ovšem u jeho výkladu bylo velmi těžké udržet pozornost. Skvělí a ochotní cvičící tento mírný nedostatek vykompenzovali. Není to chyba přednášejících ani cvičících, ale předmět mi jako celek přišel nekonzistentně odpřednášený – na začátku nám často byly dávány „lži dětem“ a až o třeba tři přednášky později bylo vše pořádně „z gruntu“ vysvětleno. Po absolvování tří čtvrtin přednášek už však vše začalo dávat vzájemný smysl.

Java vs C++ meme

Asi důvod, proč se v prváku na FITu učí C/C++

V průběhu semestru jsou hlavní náplní předmětu programovací úlohy (cca. 200 řádků kódu) za domácí úkol dávkované každý týden. Úkoly byly odevzdávány do systému Progtest, takže bylo potřeba pečlivě vše odladit a odevzdat perfektně validní kód. Nuda tedy rozhodně nebyla.

1422459_1242979995718946_5055441167735526335_n

Progtest vás bude doprovázet každodenním životem – třeba i na Silvestra

I když jsem už před absolvováním předmětu uměl programovat ehm skriptovat v JavaScriptu a PHP, bylo pro mě zvládnutí jazyka C poměrně oříšek. Všechno si oproti skriptovacím jazykům programátor musí hlídat sám, musí pracovat s pamětí počítače a vědět, jak to vlastně uvnitř funguje, aby mohl napsat bezchybný kód. Navrch toho peklo jménem ukazatele a pekelná zaklínadla jménem malloc a calloc. Docela často pak při psaní programů bude člověk narážet na hlášky Segmentation Fault a Bus Error, které mu rozhodně úsměv na tváři nevyvolají.

Zkouška byla těžká. Programovací část byla časově náročná a teoretická část obsahovala nevyzpytatelné, na první pohled bezchybně vypadající vzorky kódu, které často byly chybné nebo dělaly úplně něco jiného, než by člověk čekal. Na druhý pokus u zkoušky jsem vybojoval C. Z předmětu jsem si odnesl nutkání naučit se nějaký přímočařejší programovací jazyk, třeba Javu 😀 .

Nepovinné předměty

Přípravný kurz matematiky: opakování středoškolské a zároveň přípravka na Základy matematické analýzy. Výuka probíhá formou e-learningu přes internet o prázdninách; na začátku semestru proběhne krátký test. Za 4 kredity. Lehké; téměř bez úsilí díky dobrým základům ze střední.

Úvod do Linuxu: podpůrný předmět pro Programování v shellu 1 v angličtině formou e-learningu na internetu, který opakuje látku trochu jinou metodikou a sem tam zahne směrem k administraci UNIXových systémů. Za 2 kredity. Lehké.

Závěrem…

Sečteno a podtrženo, po prvním semestru na FITu mám 36 kreditů v kapse a žádný rest do dalších semestrů. Celkově mě studium na FITu baví a cítím, že jsem vybral dobře.

Co jsem si z této zkušenosti odnesl?

  • FIT rozhodně není pro pohodlné lidi, co očekávají studentský život jako z amerického filmu – je to obtížná škola; pro studijní úspěchy je potřeba hodně zapracovat, bez učení to zkrátka nejde. Bez problémů co se týče obtížnosti překonává většinu IT škol v Praze. Snad jen FJFI a Matfyz jsou více hardcore. Pro mě byla škola hlavně časově velmi náročná – vše jsem chápal, jen nikdy nebyl čas něčemu se věnovat pořádně.
  • První měsíc semestru byla docela krizovka – kompletní změna dosavadních návyků nejen ve škole – absolutně na nic kromě školy nebyl čas; najednou, oproti „propařenému“ gymplu, bylo opravdu potřeba učit se. A sakra. Rozvrh byl velmi časově pestrý. Nebylo problém začínat v 7:30 a končit v 19:30. Když probíhaly konzultace před písemkami, ve škole jsem zůstával občas i do 21:00.
  • Říká se, že FIT je školou i pro ty, kdo neumí programovat. Soudě podle koncepce předmětů určitě, z vlastní zkušenosti tento fakt ovšem nemohu potvrdit ani vyvrátit.
  • Příjemně mě na FITu překvapil přístup vyučujících, kteří jsou velmi vstřícní. Také mě potěšily kvalitní on-line výukové materiály (škola pro ně má celý web, kde je vše na jednom místě) – nepotřeboval jsem vůbec papírová skripta.
  • Je super, že si lze od druhého semestru sestavovat vlastní rozvrh, pokud máte dobré studijní výsledky. Na dni otevřených dveří nelhali – skutečně se mi podařilo vměstnat rozvrh na druhý semestr do tří dní ve velmi sympatickém čase.
  • Při studiu FITu (zatím) prostě nelze pracovat. Je to časově nemožné. Z vlastní zkušenosti pokud upřednostníte jedno, bude problém s druhým.
  • Střední byla vlastně úplná ztráta času. Co se na střední naučilo za dva měsíce, to bylo tady odpřednášeno za 2 přednášky. K tomu hromada nadbytečných zeměpisů, češtin a podobných „radostí“.

Chcete krásný Linux? Zkuste Deepin!

Pokud dnes člověk nemá ohledně Linuxu nějaké speciální požadavky, všechny uživatelsky orientované distribuce jsou dnes „na jedno brdo“ – takřka totožné. Jako základ KDE, GNOME, Xfce nebo Cinnamon a k tomu pár osvědčených linuxových aplikací, sem tam nějaký ten extra kousek softwaru pro konfiguraci od výrobce. Nic, co by člověka uchvátilo.

Když jsem sháněl nějakou zajímavou Linuxovou distribuci pro vývoj v C/C++ a práci v příkazové řádce, někde ve vodách internetu jsem objevil distribuci Deepin, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Zvědavost a krása screenshotů mě zmohla a stáhnul jsem tedy ISO a vyzkoušel jsem ji.

Seznamte se

Krom toho, že Deepin je takřka neznámá distribuce, jedná se o distribuci původem z Číny – stará se o ni společnost Wuhan Deepin Technology Co., Ltd. společně s komunitou. Právě kvůli přítomnosti firemního patrona nejspíš disponuje celou řadou velmi pěkného a kvalitního softwaru z vlastních dílen – multimediálními aplikacemi a hlavně vlastním správcem oken, který je hlavním tahákem a ústředím celého systému. Ve své domovské zemi je Deepin údajně velmi populární. Jako základ systému autoři použili Debian, takže s portfoliem softwaru a podporou v případě hlubších zásahů do systému nejsou i přes značně exotický původ distribuce problémy.

Po prvním spuštění systému na nás vykoukne plocha nápadně podobná té v Mac OS X. Právě u Applu se autoři systému nejvíce inspirovali, což jim rozhodně nelze zazlívat – nepochybně se jim to totiž povedlo.

Deepin Linux Screenshot
Deepin Linux Screenshot
Deepin Linux Screenshot

Po prolezení všemožných zákoutí systému si lze systém přizpůsobit

Autorům je rozhodně nutno dát velké plus za to, že nezapomněli na naši malou zemičku – i češtinu tak najdeme v základní instalaci systému.

Celé prostředí plochy v podstatě tvoří 4 základní kameny – nabídka aplikací, ovládací centrum, náhled multitaskingu a hlavní panel.

Nabídka aplikací se inspirovala u Launchpadu na Macu, ale snadno ji lze přepnout do jiných režimů zobrazení – celkem jsou k dispozici dva: Nabídka podobná Launchpadu a nabídka velmi vzdáleně připomínající menu Unity z Ubuntu.

Ovládací centrum má formu pravého postranního panelu – obsahuje všechna uživateli dostupná nastavení přehledně rozřazená do kategorií. Trochu nekonzistentní chování systému vidím v tom, že po kliknutí na hodiny v hlavním panelu se ihned otevře nastavení data a času místo třeba kalendáře – to samé platí i o konfiguraci sítě a hlasitosti. Možnosti nastavení nejsou nikterak rozsáhlé, avšak dostačují na přizpůsobení všech důležitých aspektů chování systému.

Náhled multitaskingu je opět všem majitelům Maců a nově i Windows 10 důvěrně známý – lze tu vytvářet nebo mazat virtuální plochy, přecházet mezi nimi a narychlo ukončovat aplikace.

Deepin Linux Screenshot
Deepin Linux Screenshot
Deepin Linux Screenshot
Deepin Linux Screenshot

Systém oplývá kouzelnou jednoduchostí

Software

Obecně vzato, systémové nástroje jsou převzaty z GNOME – mezi nimi jsou nejdůležitější správce souborů, archivátor, kalkulačka, prohlížeč obrázků, prohlížeč dokumentů a textový editor.

Deepin Linux Screenshot
Deepin Linux Screenshot

Ověřené systémové nástroje

Deepin se hodně odlišuje od ostatních systémů absencí LibreOffice. Místo toho zahrnuje WPS Office, opět od soudruhů z Číny, známou převážně majitelům Android telefonů jako skvělý kalcelářský balík zdarma. Ovládání programů z tohoto kancelářského balíku je v podstatě identické s Microsoft Office. Samo o sobě se jedná o kvalitní pracovní nástroj, ale má problémy s kompatibilitou: hlavně novější dokumenty Microsoft Office se občas nezobrazují správně a soubory LibreOffice/OpenOffice balík dokonce vůbec nepodporuje. Navíc ještě nemá českou lokalizaci.

Deepin WPS Office Writer
Deepin WPS Office Spreadsheet
Deepin WPS Office Presentation

Microsoft Office přes kopírák

Konečně k softwaru od výrobce. Všechno to jsou povedené kousky softwaru s pěknými funkcemi:

Deepin Music je, soudě podle názvu, přehrávač hudby s organizací knihovny a tvorbou playlistů. Co je na něm tak extra? Kromě ekvalizéru a podobných běžnějších funkcí všech přehrávačů má vestavěný převodník hudebních souborů (výstup do AAC, MP3, FLAC, OGG), automatické stahování obrázků umělců a velmi pěkné automatické stahování textů písní a jejich zobrazení v karaoke módu.

DMovie je typický jednoduchý přehrávač videa podobný QuickTime nebo MplayerX z OS X. Navrch oproti ostatním běžným přehrávačům nabízí snad jen vlastní synchronizaci titulků.

Emulátor terminálu odvádí běžnou práci terminálu a má navrch split-screen mód, vestavěného SSH asistenta (předdefinovaný seznam serverů s hesly a připojením jedním kliknutím) a speciální mód zobrazení zvaný „Quake Mode“ – terminál je otevírán/zavírán specifickou klávesou podle potřeby a vyjíždí z vrchu obrazovky. Pro vývojáře ideální nástroj, který nedělá mezi okny zbytečnou neplechu navíc.

Deepin Music DMovie
Deepin terminal

Multimediální výbava a terminál od výrobce

Systém obsahuje ještě několik dalších vlastních nástrojů – program pro zachycování výstřižků obrazovky podobný LightShotu a utilitku pro tvorbu bootovatelných USB flash disků (ten existuje i pro Mac a Windows – automaticky nahraje a zprovozní Deepin na USB flash jedním kliknutím).

Deepin Store

Deepin nám dokonce připravil své vlastní centrum softwaru. Opět, podobnost s Mac AppStore je zřejmá.

Nabídka aplikací a hlavně her není příliš pestrá, ale se softwarovým centrem v Ubuntu se může hravě měřit. Osobně jsem nenašel nic, co by mi chybělo – sekce „vývoj“ obsahuje spoustu velmi kvalitních nástrojů – jmenovitě NetBeans, Sublime Text, JetBrains CLion a mnoho dalších. I v ostatních kategoriích obsahuje Deepin Store jen skutečně to nejlepší, na co lze v Linuxu narazit. To vše doplňují webové aplikace zabalené do desktopové podoby – Microsoft Office Online, Autodesk Pixlr, Google Maps a další. Software je v obchodě pečlivě rozkategorizován a všechny aplikace mají screenshoty, popis a recenze uživatelů.

Deepin Store
Deepin Store

Aplikace jsou naservírovány jako na stříbrném podnosu

ALE! Všechny balíky ze zdrojů Deepinu se velmi pomalu stahují (cca. 30 až 50 kB/s), pravděpodobně kvůli přítomnosti serverů v Číně. Připravte se tedy na čtvrthodinové instalace programů. Po drobné úpravě pár systémových souborů jsem byl schopen bez problémů používat české repozitáře Ubuntu a tento problém tím vyřešit. Toto je trochu škoda, jelikož potenciál uspět i jinde než v Číně tato distribuce nepochybně má.

Verdikt

Deepin Linux je skvělou volbou pro ty, kdo chtějí vyzkoušet Linux pro případný přechod z Windows – nečeká je tu nehostinné a složité prostředí a pro ty, kdo jako já chtějí zkrátka vyzkoušet něco nového a neobvykle stylového v Linuxovém světě. Velká škoda pomalých zdrojů aplikací – překousnout to ovšem lze; software přecijen nestahujeme každý den.

Vyzkoušejte si Deepin sami na www.deepin.org!

Xiaomi power banka 10400 mAh – příjemné překvapení

Dlouho jsem ji chtěl koupit. Vždy, když mě mé BlackBerry nechalo na holičkách, říkal jsem si: „Jo, jo, koupim jí někdy příští tejden.“. Nikdy jsem tak neučinil. Tedy až do minulého týdne. Jel jsem na dvoudenní akci v Praze, když tu najednou zjišťuji, že jsem si nevzal Micro USB nabíječku a že jsem si předtím objednal 24hodinovou SMS jízdenku, kterou nelze přeposílat na cizí telefony. No super. Co zbývalo? Zajít v tom nechutném vedru někam do obchodu a pořídit power banku…

Mé kroky nakonec směřovaly do Alza Showroomu v Holešovicích. Kdo jste tam ještě nebyli, minimálně se tam zajděte podívat – je tam spousta elektroniky na ozkoušení. Slídil jsem po obchodu, když tu jsem narazil na krásný kus hliníku kombinovaný s elegantním plastem bílé barvy. Prý je značky Xiaomi [šjaomi]. Z recenzí ostatního hardwaru Xiaomi slyším jen samou chválu. Tak jí beru a uvidíme… Po vyzvednutí v power bance zůstaly dvě „čárky“, což odpovídá 50% nabití. Jsem zachráněn od mobilního blackoutu – třikrát hurá.

Balení

Dost vyprávění a vrhněme se na samotný kus hardwaru. Powerbanka je před rozbalením uložena v malé bílé krabičce s šedým logem Xiaomi. Není to vyloženě obal, který by prodával, ale ani to není kýč jako v případě nových designů krabiček od procesorů Intel, které vypadají spíše jako obaly od videokazet z 90. let.

Xiaomi power banka balení
Balení a jeho obsah

V balení se nachází powerbanka samotná, plochý USB -> Micro USB kabel, manuál v čínštíně a prohlášení pro vývoz do ČR, potažmo EU. Skromný, ale dostačující obsah až na manuál, který by mohl být dodáván přinejmenším v angličtině. Po googlení jsem ho česky našel zde.

Xiaomi je takový čínský Apple, který si ovšem bere od svého velkého bratra nejen design, ale i filosofii dokonalosti k srdci. Kuriozitou je, že jsou už i (čínské) výrobky Xiaomi falsifikovány Číňany, zřejmě kvůli vysoké poptávce o výrobky ze zahraničí a možnosti „trhnout na tom něco“. Proto Xiaomi začalo vybavovat balení svých výrobků pečetí s číslem, přes které je možné zkontrolovat autenticitu hardwaru.

IMG_20150808_145125651
Pečeť pravosti

Hardware

Power banka je vyrobena převážně z broušeného hliníku – podobně, jako je tomu u MacBooků, což evokuje luxus. Bohužel se na něm postupem času vytvářejí mikroškrábance (nepostřehnutelné běžným okem, ale na následujícím makro snímku dobře rozeznatelné). Na spodní straně se nachází krátké informace o kapacitě a další údaje – vstupní a výstupní napětí a proud – pro nás bohužel v čínském jazyce. Horní strana již není tak nesrozumitelná – nabízí nejdůležitější prvky, které musí každá power banka mít. USB port pro nabíjení zařízení a Micro USB port pro nabíjení power banky samotné. Mimo to se zde však nachází indikátor nabití realizovaný pomocí čtveřice elegantních bílých LED diod a vypínací tlačítko pro kontrolu stavu nabití power banky, když zrovna nenabíjí zařízení.

Xiaomi power banka
Horní panel

Kabel dodávaný k power bance působí díky plochému provedení robustně, ale je dlouhý jen 20 cm, což by mohlo někomu vadit. Pro nabíjení zařízení, které je v těsné blízkosti power banky však stačí.

Xiaomi power banka hliník
Silný broušený hliník působí honosně

Rozměry powerbanky jsou zhruba 9 × 8 cm a tloušťka 2,2 cm. S těmito parametry se vejde do každé normální kapsy volnějších pánských kalhot. Samotná hmotnost 250 g již však z powerbanky dělá závaží, které určitě každý ve své kapse ucítí. Je to však daň za luxusní kovové zpracování, což pro mě osobně byl jeden z důvodů, proč powerbanku kupuji, čili tento neduh powerbance odpouštím.

Nabíjení a výdrž

Co do samotných článků uvnitř powerbanky, Xiaomi používá zdroje od dvou velkých výrobců: LG a Samsung. Kvalita by tím pádem měla být zaručena. Powerbanka má také několikanásobnou interní ochranu, aby nedošlo k explozi power banky. V případě, že je zjištěna hardwarová chyba, při nabíjení všechny diody blikají.

Nyní již k samotné výdrži. Své BlackBerry Z10 jsem nabíjel vždy od 0% stavu baterie při zaplém 3G připojení, vyplou Wi-Fi a bez běžících aplikací. S velkým překvapením zvládla powerbanka nabít telefon 4,5krát. Rychlost nabíjení zařízení také odpovídala udávaným parametrům, a tak bylo mé mobilní zařízení připraveno do akce se 100% nasazením za přibližně 1 hodinu a 50 minut.

Co se týče nabíjení powerbanky samotné, zde jsem naměřil 8 hodin a 30 minut při nabíjení z 0 na 100 % pomocí 1 500 mAh nabíječky. Není to příjemná, natož praktická doba dobíjení, ale mezi konkurencí nic neobvyklého.

Zhodnocení

Xiaomi power banku bych rozhodně doporučil všem, kdo jsou denně přilepeni k obrazovkám svých „krabiček“ a zároveň shánějí luxusní design, se kterým se chtějí blýsknout. Velikost power banky z ní dělá perfektního adepta na nabíjení zařízení po kapsách, což může ovšem trochu znepříjemnit její hmotnost – nic tragického to však není. Kapacitně si stojí velmi dobře, většinu menších telefonů nabije hravě minimálně 4×. Za sebe doporučuji.